Chovatelská stanice Od Loděnických mlýnů
 | ||
|
O rekonvalescenci Noha mě zlobila fakt dlouho. V létě už byla moje chůze lepší, a tak mě vzali páníčkové na vodu. Tedy já si to pamatuju, ještě ze štěněcího období, ale i tak jsem byla dost nervózní a hlavně panička byla fakt dost nervózní., protože se o mě bála. Asi bych to nenazývala úplně pohodovou plavbou. Občas se mi nechtělo nastupovat do lodi a taky sezení ve vodě, která nám našplouchala do lodě, se mi moc nelíbilo. A tak páníčkové vyvažovali, seč jim síly stačily. V srpnu jsme si za odměnu zajeli na další otevřené sklepy tentokrát do Šardic. Tolik chleba jsem snad zatím za jeden den nesnědla! Nakonec mi úplně přestal chutnat, což je u mě dost nevídané. Na podzim vyzkoušeli páníčkové mou kondičku v Jizerkách. Tedy, že ujdu 20 kilometrů, jsem fakt nečekala! Šla jsem tedy rozvážně a skupině jsem jistila záda, ale zvládla jsem to. No, nebyl to úplně akcemi nabitý rok a tak do fotek panička přidala i ty, které jasně dokumentují můj hlavní způsob trávení času při rekonvalenscenci, haf.
Na nemocenské Asi čtrnáct dní poté co napadl sníh, jsem na procházce špatně šlápla a od té doby kulhám. Nejdříve jen občas a trochu, ale po vánocích už nepřetržitě a hodně. Pan veterinář to diagnostikoval na přetržené vazy v koleni a objednal v lednu na operaci. A tak jsem se prokulhala do roku 2011. Sobě i všem spřáteleným pejskům přeji hodně zdraví a hezkých zážitků s páníčky, haf.
O víkendu ve Strážném    O dovolené Tak velký výlet jsem ještě nezažila. Jeli jsme hóóódně dlouho, až jsme dojeli do kempu. Kempy mám od minulých prázdnin ráda, takže jsem měla radost. Ukázalo se, že kolem kempu jsou vysoké hory, kterým páníčkové říkali Alpy. Vždy když už jsem měla hory a okolí u kempu prošmejděné, páníčkové sbalili stan a zase jsme frčeli o kousek dál. Prozkoumala jsem takhle tři kempy, různé části Alp a pár měst. Dostala jsem přezdívku "kamzík", jak jsem zdatně šlphala po horách a dokonce i jedné ferratě. Jsem prostě horský pes a důkazy o tom najdete ve fotogalerii, haf.   O narozeninách Už jsem velká fenka. Právě jsem oslavila dva roky a podle psích pravidel, jsem dospělá. Takže od teďka budu jíst jen ty nejlepší granulky, budu chodit na pěkný procházky a jíst na nich vše co chci. Ve dne budu hrabat a štěkat na zahradě a v noci budu spát v domečku nejlépe co nejblíž páníčkům. Ale vždyť to všechno už dělám! No jo, tak budu dělat to co doposud - prostě budu se mít dobře, haf.    O Vánocích Vánoce 2009 byly moje druhé. Ty první byli páníčkové ve střehu, jestli něco neshodím a nezaútočím na cukroví. Já vůbec nic z toho nepodnikla, ale kromě mého hlídání nezvládli vůbec nic, natož pak mě vyfotit se stromečkem a dárečky. Tentokrát se polepšili a já opět nezaútočila na cukroví ani stromeček a tady je pár fotek. Mimo jiné - kdo myslíte, že dostal nejvíce dárků? Já. Nikdo jiný nedostal tolik dárků, natož pak tak dobrých! Všechno nej do roku 2010, haf. P.S.: Loni mi panička spočetla výdaje u veterináře. Tak v roce 2009 jsem byla jen na pravidelném očkování a jednou se zanícenou ránou. Ale jinak jsem byla zdravá jako rybka, haf. Na Slapech V létě jsem s páníčky podnikla dva větší výlety - jeden byl na Šumavu a druhý na Slapy. Od výletu na Slapy si páníčkové slibovali, že konečně pochopím radost z plavání. K mé smůle a jejich zklamání se tak nestalo. Plavat tedy umím, ale velkou radost z toho nemám. Většinou jsem plavala za jedním z páníčků, ale že bych se jen tak vrhla do vody a dala si pár délek, tak to tedy ne. A když mi ještě panička zapomněla vzít ručník, no tak jsem se přece nemohla jít koupat, haf :)    Na jaře Moc novinek se od oslavy mých narozenin neudálo a tak aspoň pár fotek z jarních výletů.      Na oslavě Rok se s rokem sešel a moje první narozeniny jsou tady. A co jsem všechno v prvním roce života stihla: zúčastnila jsem se Svodu mladých a jedné výstavy. Naučila jsem se řadu povelů, z nichž nelépe ovládám "dej pac". Jezdím ráda autem, jela jsem i tramvají, metrem, autobusem a lodí. Počůrala jsem gauč, okousala židle, vytrhala na zahradě túje a rozpletla plot. Ulovila jsem dvě slepice a jednu z toho snědla a následně vyzvracela. Byla jsem na operaci pupeční kýly, průtahu nosních dutin, rentgenu nohy a žaludku (to po té slepici). Byl to perný rok a teď už fotky The best of Daenn štěněčí léta, haf.
P.S.: Panička spočítala, že za první rok mé návštěvy u lékaře páníčky přišli na 10500,-. A určitě stejnou částku jsem prožrala :)             Na výletě
Po vánocích moji páníčci usoudili, že všichni potřebujeme víc pohybu a tak jsme vyrazili na výlet na Hřebenku. K mému milému překvapení se domluvili s dalšími páníčky, takže nás šla banda psů a jejich páníčků. Jelikož první výlet se vydařil (už z toho důvodu, že na Hřebence dobře vaří - poznámka paničky), další víkend se šlo zase a následující opět. Fotečky jsou z této třetí výpravy. Stálicí těchto výprav jsem já, Daenn a boxer Apollo. Dvakrát s námi byla berňačka Tara a jednou (tak nějak na střídačku, aby počet psů neklesl pod čtyři :) ) ridgebacka Ája, retriever Akim a čivavák Ludvík. Třeba to jednou vyjde a půjdeme úplně všichni. To aby páníčci zarezervovali celou hospodu na Hřebence, haf.       Na horách
První sníh jsem zažila už doma. Jakmile jsem zjistila, že mi "to bílí" nerozežere tlapky a zároveň mi kamarádi vysvětlily, že ve sněhu se dá pěkně řádit, tak jsem si sníh oblíbila. Takže jsem byla nadšená, když jsme po nekonečně dlouhé cestě autem vystoupili někde, kde bylo sněhu spousty. Páníčci si přivezli ještě také divné věci, které si připínali na ohromné boty a pak klouzali po sněhu. Jeden z páníčků se šel klouzat a já s druhým páníčkem jsem vyrazila na průzkum okolí. Během průzkumu jsme potkali pejsky, se kterými jsem pak řádila ve sněhu, koně, se kterými jsem se přátelsky očuchala, i krávy, na které jsem štěkala. Štěkala jsem také na všechny lyžaře včetně páníčků, protože se tak divně pohybovali. To místo se jmenovalo Maishofen v lyžařské oblasti Zell am See a já doufám, že se tam ještě někdy s páníčky podívám. Nebo kamkoli kde bude zase tolik sněhu, haf!   Na vodě V srpnu se jednoho pátečního večera najednou strhla hrozná mela. Panička začala dávat všechno do tašek a páníček to nosil do auta. Během půl hodiny jsem byla v autě i já a tmou jsme frčeli za ohromným dobrodružstvím. Po hodince jsme dorazili na místo, kde na páníčky čekali jejich kamarádi. Páníčci postavili takový zvláštní domeček na louce, dali mi do něj mou deku a šlo se spát. Já z toho byla trochu vykulená, protože jsem pod stanem spala po prvé. Rozčilovalo mě, že kolem slyším zvuky a tak jsem pro jistotu štěkala přes stan do tmy. Když jsem usoudila, že už je kolem bezpečno, usnula jsem. Ráno mě páníčci dali do lodě, spustili mě na vodu a prý že jedem Berounku či co. Já se tedy docela bála a pěkně dlouho mi trvalo, než jsem si v lodi vůbec sedla. Loď se houpala a občas jakoby spadla dolů, to když jsme sjížděli jez. Tak jsem se rozhodla, že si rozhodně do lodi nelehnu. Bylo to těžké rozhodnutí, protože jsem si tím pádem nemohla schrupnout a ke konci plavby jsem byla mooooc unavená. Občas jsme vystoupili na břeh a páníčci si dali něco na zub. Já se vždy radovala, ale pak mě zase šoupli do lodě a plulo se dál. Jednou jsem se rozhodla, že plavby už bylo dost a když jsme přirazili ke břehu, sama jsem chtěla vystoupit na břeh. Bohužel byl v tomhle místě břeh příkrý a páníčky nezvládli koordinaci lodě a mého vystupování, takže jsem spadla do vody. Panička žuchla do vody okamžitě za mnou a vůbec nevím, jak to že při tom nevyklopila páníčka. Vody bylo u břehu po pás, takže se panička pěkně vykoupala.Na břehu jsme se jakžtaž osušili a vyrazili dál. Ke konci dne se přece jenom páníčci rozhodli vystoupit na břeh nadobro a postavit stan. Já už byla zkušený mazák, takže jsem si večer v kempu užila. Další den jsme zase vyrazili na vodu a já se rozhodla, že si tedy do lodi přece jen lehnu. Spalo se mi pěkně, loď mě ve spaní houpala a bok lodi mi stínil. Když jsem byla vzhůru přirazili jsme k ostatním lodím a jejich posádky mi dávali dobroty jako odměny za mou odvahu a vzorné chování. Takže na přesrok zase hurá na vodu, haf.    Na svatbě
Toho dne přijelo na návštěvu více lidí než obvykle. Všichni byli nastrojení a k mému překvapení se můj obojek změnil v záhon kytek a já v družičku. Měla jsem sedět po boku páníčka po celý svatební obřad, ale protože bylo na radnici fakt vedro a já byla ze všeho nervózní, taktně jsem se zařadila mezi diváky. Ale že mi to moc slušelo, haf!   
|
